Nyní můžeme pomoci všichni

O potřebě řešení opravy našeho kostela a fary jsme vás informovali v Pastýři již v minulém roce. Zmínili jsme se o možnosti řešit neutěšený stav obou objektů prostřednictvím dotačních programů. Netrpělivě jsme očekávali, kdy budou vyhlášeny. V listopadu loňského roku byla vyhlášena 3. výzva takzvaných „Norských fondů“. Připravili jsme projekt pod názvem „Zachování kulturního a duchovního dědictví sv. Vojtěcha v regionu Slavičínska“.

Projekt představuje jedinečné spojení záchrany, ochrany a prezentace kulturního dědictví s rozvojem duchovního dědictví. Tvoří tři části. První část je zaměřena na rekonstrukci křížů, střechy a dřevěného hambalkového krovu kostela včetně ošetření těch částí krovů, které není potřeba vyměňovat a nepodepsal se na nich zub času. Realizace této etapy bude odborně a časově velmi náročná. Odborně proto, že se musí vyměnit velké nosné krovy nad sakristií, na kterých je umístěna malá věž kostela. Před výměnou se musí konstrukce zpevnit železnou konstrukcí, následně se velké nosné krovy vymění a pak se železné podpěry musí odstranit. Pokud by vás napadla myšlenka ponechat ocelovou konstrukci u nosných trámů, je to sice logické, ale vzhledem k tomu, že kostel je kulturní památkou, musí být krovy vyměněny a železná konstrukce odstraněna. Přiznám se, že když jsem viděl, jak velké trámy to jsou a do jaké výšky se materiál musí dopravit, nedovedl jsem si dost dobře představit, jak se to provede. Odborníci však tvrdí, že se to zvládne. Druhým problémovým aspektem je již zmíněný čas, ve kterém bude rekonstrukce provedena. Domnívali jsme se, že realizace proběhne v létě. Tohoto období však využít nemůžeme. Na půdě má totiž sídlo netopýr velký. Je to zvláště chráněný druh živočicha z kategorie silně ohrožených druhů evropského významu, který žije na území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. A vzhledem k této skutečnosti se k němu musíme tak chovat. Co z toho plyne? Rekonstrukci můžeme provádět jen v období, kdy odletí k zazimování do jeskyní. Je to období, které velmi dobře známe. Je téměř totožné s odletem a příletem vlaštovek. Proto realizaci této etapy musíme rozčlenit tak, abychom netopýra v jeho „bydlení“ neomezili a zajistili mu klidný návrat. Nebude to jednoduché, ale věřím, že i tuto překážku úspěšně zvládneme. K tomu však musíme ještě respektovat názor „památkářů“ na to, jaká krytina na kostele bude. Myslíte si, že je to pro vás jasné? Měla by to být měď. To jsme si také mysleli. Ovšem podle stanoviska Národního památkového ústavu to bude břidlice. Přiznám se, že jsem byl velkým oponentem tohoto řešení. Po delší diskuzi jsme však byli přesvědčeni, že břidlice bude vhodnější řešení. Měď není vhodná zejména pro její značnou tepelnou roztažnost. Při velkých teplotních změnách na velkých plochách kostelů dochází k posunům jednotlivých částí měděných ploten a zhoršování stability upevnění na bednění. Současně je měď velmi dobrým tepelným vodičem. Při oteplování a ochlazování střechy dochází ke kondenzaci vlhkosti na vodu. Ta má negativní vliv na krovy a bednění. Ale to všichni víme, jen si to možná neuvědomujeme.

Druhou etapou projektu představují stavební úpravy fary. Kdo jste na faře byli, jistě uznáte, že rekonstrukce je velmi potřebná. Chceme, aby se fara stala zázemím komunitních aktivit Centra kulturního a duchovního dědictví sv. Vojtěcha v regionu Slavičínska. A to jsme již ve třetí etapě projektu. Toto Centrum by mělo zajistit zdokumentování a digitalizaci kulturního dědictví, které nám zanechal sv. Vojtěch, patron našeho kostela. Toto Centrum by mělo vytvořit podmínky pro nové vzdělávací a sociální aktivity, a tím podpořit rozvoj duchovního života v naší farnosti. Ale o tom podrobněji snad někdy příště.

Nyní jsme v situaci, že projekt včetně projektové dokumentace a stavebního povolení byl připraven a v termínu do 29. února 2008 odevzdán. Budeme netrpělivě čekat, zda bude vybrán mezi projekty úspěšné a zda dotaci získáme. Jedná se o velkou částku 572 tisíc EUR. Dotace by mohla činit až 85% z této celkové částky. A co dodat závěrem? Velké poděkování všem, kteří se na přípravě projektu podíleli. Byla by to pěkná řádka jmen. Počínaje pracovníky CHKO Bílé Karpaty Luhačovice, pracovníky stavebního úřadu ve Slavičíně, Národního památkového ústavu Kroměříž, Městského úřadu Luhačovice a Krajského úřadu Zlín. I přes prvotní rozdílné názory na jednotlivá témata jsme dokázali najít shodu a problémy řešit. Dovolím si poděkovat však i jmenovitě, a to zejména Zdeňku Juříkovi a Radomíru Bezděkovi, kteří přípravě projektu věnovali nejenom hodně svého umu a úsilí, ale i svého volného času.

Jsem přesvědčen, že projekt jsme připravili dobře. Velmi si přeji, aby „nezůstal jen v šuplíku“ a mohli jsme jej realizovat. A aby se tak stalo, možná nyní můžeme pomoci my všichni. Asi nemusím radit jak.

Pavel Studeník