Nikdy se nevzdávej...

Nikdy se nevzdávej a vždy jednej tak, aby ses za své jednání nemusel stydět

Ve dnech 17. a 18. října 2008 proběhnou volby do Zastupitelstva Zlínského kraje. Při této příležitosti jsem se zeptal kandidáta pro tyto volby, Ing. Pavla Studeníka (KDU-ČSL), místostarosty města Slavičína a současného zastupitele Zlínského kraje, který je předsedou Výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost ZZK, na několik otázek:

Jaká hudba, žánr, interpret je ti blízká?

Jsou to písničky melodické, s obsahem, který má co říci, který posluchače osloví. Takové písničky zpívá Lenka Filipová či Michael Kocáb. Rád si poslechnu i lidové písně Jarmily Šulákové nebo skupinu Čechomor. Mezi mé nejoblíbenější skupiny však patří Turbo, zejména pak jejich hit z 90. let „Chtěl jsem mít“ - hlavně pro energii a dynamičnost, která je z jeho textu i rytmu patrná..

Fandíš nějakému sportovnímu klubu?

Jako bývalý fotbalista fandím naší fotbalové reprezentaci, nebo místnímu fotbalovému klubu FC TVD Slavičín, který hraje MSFL a nevede se mu vůbec špatně. Fotbalového dění se již aktivně neúčastním, ale u míče jsem zůstal. Rád si zahraji nohejbal, je to krásný sport. Dále fandím vsetínskému a zlínskému hokeji a samozřejmě naší hokejové reprezentaci. Obdivuji výkony desetibojaře Romana Šebrleho, držím palce Šárce Záhrobské. Hlavně přeji úspěch všem sportovcům, pro něž je sport radostí, a kteří tuto radost dokážou přenášet na nás, sportovní fanoušky.

Máš nějaké oblíbené jídlo, recept?

Nejen že si rád pochutnám na dobrém jídle, ale vaření je i mým koníčkem. Je pravdou, že to nemusí být často. Nejraději vařím rychlá jídla. Mám v oblibě mořské speciality. Jako malý kluk jsem měl slabost pro domácího králíka. Je to dietní maso a těm, kteří ho neznají, mohu poradit recept. Králíka naporcujeme, osolíme a naložíme nejméně na 24 hodin do oleje s namačkaným česnekem a jemně nakrájenou cibulí. Vše dáme péct. Připravíme vejce, které zahustíme strouhankou a v závěru pečení touto směsí maso zalijeme. Ta vytvoří chutnou přílohu. Podáváme s vařeným bramborem a salátem. Přeji dobrou chuť.

Co tě napadne při slově dětství?

Domov, radost a krásné vzpomínky na rodiče, bratry, kamarády a kamarádky. Vybavím – li si dětská léta, je to jako krásné pohlazení. Dětství jsem prožil v malebné vesnici Hostětín, která je dnes známá svým aktivním a pozitivním přístupem k životnímu prostředí. V rodném domku, kde jsem bydlel, dnes žijí moji rodiče a starší bratr s rodinou.

Co považuješ za svůj úspěch a naopak za neúspěch?

Život mě obdaroval obojím. V komunální politice na radnici ve Slavičíně jsem již 14 let. Nechci se chlubit tím, co se za toto období podařilo. Slavičín mi přirostl k srdci. Je mi ctí, že jsem pro něj měl a mám možnost něco dobrého udělat. Je to můj domov. Pokusím se ale zaměřit na své neúspěchy. Ty mě trápí nejvíce. Za dobu mého působení na postu starosty města to byly dvě velké prohry. Tou první bylo, že se nám nepodařilo prosadit, aby Slavičín byl tzv. „malým okresem“, druhou pak nezdařená realizace projektu „Zlínsko, likvidace odpadních vod“. U této druhé záležitosti se nepatrně pozastavím. Ti, kteří zablokovali tento projekt, měli na mysli jen své osobní zájmy, nikoliv zájmy občanů. Díky jejich počínání se zablokoval příjem finančních prostředků z Evropské unie do vodárenství na Zlínsku. I přesto, že jsme jim od začátku tvrdili, že se tak stane, prosadili si své. Vodárenství svěřili do rukou soukromému sektoru. Byla to velká chyba, která se bude jen těžko napravovat. Nechci se touto kauzou podrobně zabývat, jen položím otázku. Bylo to poctivé a zákonné? A kdo měl a má z této transakce užitek? Věřím, že na tyto otázky nám dá soud pravdivou odpověď a viníci budou po právu potrestáni. Nechci psát seznam těch, kteří se na tomto podvodu spolupodíleli, oni jsou si jistě svého počínání vědomi. Nedopusťme, aby podobný postup uplatnili i v jiných důležitých oblastech veřejného zájmu, jako je například zdravotnictví a naše krajské nemocnice.

Jak trávíš volný čas?

Nejraději se svou rodinou. Mám rád toulky přírodou, hraji nohejbal, rád plavu, pracuji na zahradě a chalupě, chodím do kina a někdy se projedu na kole. Dokáži však i lenošit u televize a někdy zajdu s přáteli do hospůdky na dobré pivo. Mezi mé oblíbené relaxační aktivity patří i cestování, rád poznávám nové kraje, kultury jiných národů.

Tvá oblíbená kniha, film?

Jsem příznivcem historické prózy, která je poutavě napsaná a nezakládá se pouze na fantazii autora, ale i na skutečných faktech. Proto je mou oblíbenou knihou „Řeka bohů“ od Wilbura Smitha, která velmi sugestivně popisuje osudy lidí v období starověku. Snažím se neopomíjet ani nové premiéry z produkce české kinematografie, ze starých filmů vždy rád zhlédnu nenapodobitelný filmový humor Vlasty Buriana

Tvůj vzor?

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Vážím si svých rodičů, měl jsem rád svoji první učitelku, velmi jsem byl poctěn tím, že mě náš bývalý pan farář Bohumír Zapletal nazval svým přítelem. Dnes již nežije, zemřel v nedožitých 83 letech. Byl to moudrý a vzdělaný muž, který se zajímal nejenom o duchovní život. Hodně pro mne znamenal.

Druhou významnou osobností, na kterou s úctou vzpomínám, je Jan Pivečka, slavičínský rodák a významná osobnost nejenom našeho regionu, ale i Zlínského kraje. Vždy jsem obdivoval jeho životní krédo: „Nikdy se nevzdávej“, jenž je zároveň i názvem jeho knihy, která byla vydána po jeho smrti. Jen mě mrzí, že jsem se s panem Pivečkou lépe poznal až v posledních letech jeho života. Snažím se žít podle jeho životního kréda a přiznám se, že to není mnohdy vůbec jednoduché. Člověk se musí naučit i prohrávat.

Dalším člověkem, kterého si velmi vážím, je pan prezident Václav Havel. Ne, nebojte se, žiji v realitě. Vím, kdo je naším současným prezidentem. I když Václav Havel již prezidentem není, myslím si, že si toto čestné oslovení právem zaslouží.

Co je pro tebe priorita?

V soukromém životě je to moje rodina. Na pozici místostarosty je mojí prioritou rozvoj města Slavičín a úspěšná revitalizace bývalých Vlárských strojíren v moderní Průmyslovou zónu Slavičín, která zajistí rozvoj drobného a středního podnikání a nabídne zajímavou a dobře placenou práci obyvatelům našeho regionu. Na úrovni kraje by bylo vhodné uplatnit tento model i na území Zlína, a to v bývalém areálu Svitu. Základní prioritou na krajské úrovni je pro mne zejména zajištění dobře fungujícího, kvalitního a dostupného zdravotnictví. To dokáže kraj zajistit za předpokladu, že bude naplněno logo: „Krajské nemocnice v poctivých krajských rukou“.

Bydlíš v bytě, rodinném domě?

Vyrůstal jsem na venkově, v rodinném domku, kde o práci nebyla nouze. Dnes bydlím s manželkou Janou a dospívajícími dětmi Pavlem a Vendulkou v družstevním bytě ve Slavičíně. O práci na chalupě a zahradě však nemáme nouzi. Dříve jsme vypomáhali na hospodářství u manželčiných rodičů. Dnes část našeho volného času trávíme na chalupě, kde je pořád co dělat.

Máš vyzkoušenou v praxi provázanost cyklostezek?

Pouze teoreticky, protože mi čas dovolí vyjet si na kole jen občas. Mám však do budoucna v plánu se cykloturistice po místních trasách více věnovat. V minulém volebním období, kdy jsem působil jako starosta města, jsme započali budovat cykloturistickou trasu Slavičín-Nevšová-Pozlovice. První část jsme realizovali s použitím dotací EU. Druhá část by se měla realizovat ještě letos. Tím by se uvedený úsek zprovoznil a umožnil tak cyklistům dojet ze Slavičína do Pozlovic. Odtud je jen kousek do Luhačovic. V budoucnu by měla trasa pokračovat přes Štítnou do Brumova – Bylnice a dále na Slovensko tzv. Vlárskou magistrálou. Vzhledem k tomu, že trasa probíhá zajímavým chráněným územím Bílých Karpat, bude vhodná i pro lyžařskou turistiku. Kdy ale bude tento další úsek zrealizován, si nedovolím odhadnout. Bude to odvislé od další politické reprezentace ve městě. A samozřejmě i od výsledku podzimních krajských voleb 2008.

Co je pro tebe pojem podpora rodiny?

Podporu rodiny můžeme chápat z několika pohledů. Tím prvním je podpora rodiny obcí. Ta má významné možnosti, které jsem vždy považoval za podstatné a snažil jsem se je realizovat. V našem městě přispíváme mladým rodinám na narozené děti, v pořadníku na přidělení bytu zohledňujeme délku manželství, snažíme se mladým rodinám a jejich dětem zpříjemnit jejich život tím, že jsou krásně upravená veřejná prostranství a chodníky, dětské koutky, hřiště, školky, školy a mnohé další. Vím však, že vše ještě nefunguje podle mých představ. Na všechno nemá město dostatek finančních prostředků. A zde může výrazně pomoci kraj a stát. Tím se tedy dostávám na úroveň kraje. Kraj má jinou roli a může mladým rodinám pomoci v mnoha dalších věcech. Zodpovídá za kvalitní a dostupnou zdravotní péči, koordinuje autobusovou a železniční přepravu osob, jako zřizovatel středních škol nese zodpovědnost za výuku našich dětí, ovlivňuje zaměstnanost v našem regionu. Může to kupříkladu znamenat, že rodiče mají zaměstnání poblíž svého bydliště, nemusí dojíždět daleko za prací a mohou se více věnovat svým dětem. A role státu? Ta je zásadní. Určí, kolik peněz rodina dostane, kolik zaplatí a kolik jí zůstane na to, aby mohla spokojeně a slušně žít.

Rodina je pro mě to nejdůležitější. Mnozí říkají, že úplná rodina je otec, matka a dítě. Já však říkám, že je to maminka, tatínek a děti. Vím však také, že život dokáže být někdy krutý, že některé děti vyrůstají v neúplné rodině. I to je pro mě rodina, kterou je nutno podporovat. Za rodinu však nepovažuji svazek lidí stejného pohlaví.

Máš psa nebo nějakého jiného tvora?

Zvířata rád mám, ale nejsem příznivcem toho, aby pes či kočka byli „uvězněni“ v bytě. Tam chováme pouze akvarijní rybičky. Když byly naše děti malé, rád jsem s nimi chodil na procházky do lesa nebo jezdil na výlety do ZOO. Ty však už pomalu budují své vlastní samostatné životy, proto někdy zajdu se svými přáteli na ryby nebo na čekanou. A to jenom tak, odpočinout si a zažít něco krásného. Přírodu mám totiž velmi rád. O domácí zvíře bych se však nedovedl kvůli nedostatku času dobře postarat.

Proč žiješ ve Zlínském kraji?

Protože sem patřím. Narodil jsem se zde, mám zde své rodiče, rodinu a děti, dva bratry s jejich rodinami, zaměstnání a přátele. Líbí se mi žít ve Slavičíně a Zlínském kraji. Máme zde malebnou krajinu, daří se nám postupně upravovat města a obce, jsou tu pracovití lidé. Pořád věřím tomu, že těch dobrých lidí je stále dost na to, aby se kraj úspěšně rozvíjel a aby zejména mladí lidé z kraje neutíkali a měli důvod zde bydlet a založit si zde své rodiny. Proto je tak důležité vytvořit dobré životní podmínky, zejména mladým lidem. Patřím mezi ty, kteří neměli možnost na Zlínsku studovat. Studoval jsem v Brně, je to pěkné město, dovedl jsem si představit v něm žít. Nakonec jsem se však rozhodl jinak. Po studiích jsem se vrátil domů. Dnes vím, že toto rozhodnutí bylo správné.

Co by se mělo ve tvém okolí změnit? Co můžeš změnit ty?

Prostředí, v němž žijeme. A to nejenom v oblasti materiální, ve které můžeme dnes za pomoci finančních prostředků z Evropské unie hodně změnit, ale zejména v oblasti mezilidských vztahů. Myslím si, že je co napravovat.

A co mohu změnit já? Pokud je tato otázka směřována na úroveň kraje, tak obojí. Závisí to ovšem od výsledků voleb. Jestli budu zvolen krajským zastupitelem, bude záležet na pozici, kterou budu zastávat. Jinou možnost má zastupitel, jinou předseda výboru nebo radní. KDU-ČSL má dobrý volební program. Může být však postupně naplňován, jen pokud budeme ve volbách úspěšní a vytvoříme kvalitní pracovní tým.

Jak vidíš budoucnost KDU-ČSL, když tady babičky věčně nebudou?

Jsem v tomto ohledu optimista. Věřím v podporu KDU-ČSL, i když tu babičky nebudou. Jsem přesvědčen, že pro budoucnost našich dětí by nebylo optimální, kdyby křesťanská politika v naší společnosti chyběla. Nebylo by dobré, ani kdyby tu byla jen jedna politická síla, případně jakýsi „politický paskvil“ typu opoziční smlouvy. Našim politickým stranám schází jasná polarizace. Před volbami každý slíbí všechno, plnění volebních slibů v reálném životě však nebývá vždy pravidlem.

Věnuješ se charitě, jaké a proč?

Snažím se jí věnovat. Byl jsem u zrodu Charity sv. Vojtěcha Slavičín, při zajišťování nebytových prostor pro její činnost, převodu pečovatelské služby z úrovně kraje na město a následně na současný stav této péče. Nyní společně hledáme prostor pro získání dotací na rozvoj poskytovaných služeb. Není to vůbec jednoduché. Charity mají dnes všeobecně v naší společnosti těžké postavení. Osobně si přeji, aby se tato situace brzy změnila. Mohou pomoci obce, kraj i stát. Musí tu být však společná politická vůle. Politická kultura společnosti se pozná podle toho, jak se dokážeme postarat o slabé. A těm se charity věnují. Pomozme jim.

Jsi věřící, co pro tebe víra znamená?

Ano, jsem věřící. A co pro mne víra znamená? Častokrát se ocitáme před celou horou problémů a ty nám zastírají výhled do budoucnosti. Nedokážeme se pohnout z místa, protože nám tyto problémy stojí v cestě. Jakmile se na ně ale přestaneme fixovat a upevníme se ve víře, problémy se rozpadnou na prach. Víra nás pozvedá na vyšší úroveň a máme na danou záležitost jiný náhled, jsme nad věcí. Víra rozptýlí všechny naše obavy.

Dá se to vyjádřit i matematicky: VÍRA=NADĚJE+LÁSKA=SMYSL ŽIVOTA.

Jaké je tvé životní krédo?

V této souvislosti se mi vybaví vzpomínka na mého dětského duchovního otce P. Valentýna Rafaju. Ten mi do památníku jednou napsal: „Vždy jednej tak, aby ses za své jednání nemusel stydět“. Tenkráte jsem se ptal sám sebe, proč mi to napsal? Vždyť je to tak samozřejmé. Věděl však, že život může být někdy hodně složitý, že přináší mnoho komplikovaných rozhodnutí, které můžeme s odstupem doby hodnotit úplně jinak, nežli jsme si původně představovali. Byl to moudrý muž. Dnes je pohřben na hřbitově v Pitíně, vedle arcibiskupa Karla Matochy.

Co nebo kdo tě přivedl k politice?

Byl jsem vychován ve víře, v lidovecké rodině. Po roce 1989 jsem se dostal do situace, kdy jsem pochopil, že pokud chce člověk něco změnit, neudělá to sám. Potřebuje někoho, kdo mu bude oporou, kdo mu s tím pomůže. Mé rozhodnutí bylo jasné. Vstoupil jsem do KDU-ČSL.

Čeho chceš dosáhnout?

Byl jsem místostarostou, pak starostou, nyní jsem opět místostarostou města Slavičín. Jsem předsedou Sdružení měst a obcí Východní Moravy, snažím se aktivně pracovat na úrovni mikroregionu Luhačovského Zálesí, Zlínského kraje a KDU-ČSL. Snažím se dělat svoji práci dobře, poctivě a zodpovědně. V tom chci pokračovat - a na jaké krajské úrovni to bude, to neplánuji. O tom rozhodnou volby.

Co ti dává nebo bere tvá profese?

Práci komunálního politika dělám rád. Mnohé věci mohu zlepšit a lidem pomoci. Nejde to však vždy. Převážnou část problémových záležitostí nelze realizovat bez peněz. A těch nebylo radnici nikdy dost. Práce je sice časově náročná, ale zvykl jsem si, že pracovní doba pro mě nikdy nekončí a lidem se snažím být vždy k dispozici. Tato profese mně a mé rodině vzala hodně soukromí a osobní svobody. Nelituji toho však. Byla to moje volba.

Cestuješ?

Ano, velmi mě to baví. Nejraději se svou rodinou pobývám u moře. Asi proto, že jsem u něj byl poprvé až se svou manželkou a dětmi. Se svými rodiči jsem moc necestoval, spíše to byly pravidelné návštěvy poutních míst sv. Hostýn a Provodov. Rád na to vzpomínám. Letošní dovolenou jsem strávil s rodinou a přáteli u moře v Chorvatsku. S manželkou se zúčastňuji tématických zájezdů. Bylo to v Anglii, líbilo se nám ve Francii, Holandsku, Bosně a Hercegovině, Černé Hoře a Ukrajině. Z každé země jsme si přivezli nové poznatky a zážitky. A kde bylo nejkrásněji? Zamiloval jsem si Chorvatsko. Zřejmě proto, že jsem je s rodinou navštívil již vícekrát a na pobřeží Jadranského moře jsme prožili ty nejhezčí dovolené.

Co ti říká celoživotní vzdělávání?

Je to něco, co patří k našim životům a bez čeho se asi nikdo z nás neobejde. Učíme se celý život. Celoživotní vzdělávání musí být však pro jeho absolventy kvalitní, zajímavé a přitažlivé. Pak má smysl a může být v životě každého z nás důležitým okamžikem zvýšení naší flexibility na trhu práce.

EU?

Říká se, že každá věc má rub a líc. Zde to platí dvojnásob. Na jedné straně pro mne pojem EU znamená prosperitu, dotace, budoucnost, udržitelný rozvoj, Evropu bez hranic a naději v lepší život. Na straně druhé je to pak tvrdá poctivá práce, mnohdy i byrokracie a složitost řešení jednotlivých témat. Vstup naší země do EU jsem vždy podporoval, jsem přesvědčen, že je to správná cesta. Mám bohaté zkušenosti nejenom s přípravou a realizací projektů financovaných z EU, ale i s jejich hodnocením a naplňováním jejich závazných ukazatelů. Je jen na nás a lidech, kteří zde žijí, jakým způsobem nabídnuté příležitosti při získání financí dokážeme využít.

Co uděláš pro volební vítězství?

Chci být dobrým členem našeho týmu. Máme kvalitně připravený volební program, nehodláme slibovat nemožné. Já osobně se budu se snažit o jeho realizaci a také dbát na to, aby se splnilo vše, co bylo přislíbeno.

Jaká povolební spolupráce je pro tebe nejvíce přijatelná?

Dříve jsem preferoval pravicovou spolupráci s ODS. V každé politické straně se však najdou lidé dobří, méně dobří, ale i špatní. Dnes si dovedu představit spolupráci i s levicově orientovanou stranou ČSSD. Spolupráce se Stranou zelených je pro mne přijatelná za předpokladu, že bude prosazovat „rozumnou ekologickou politiku“. Seskupení nezávislých pro mne znamená zatím velkou neznámou. Vše závisí na tom, jací lidé budou do krajského zastupitelstva zvoleni. Ale již dnes mohu jednoznačně říci, že komunisté jsou pro mne jako koaliční partneři nepřijatelní.

Jaká je krajská politika?

Je taková, jací představitelé ji zastupují. Jistě je pořád co zlepšovat. Nelíbí se mi například velká složitost, která je kladena na žadatele dotací, například u poslední výzvy Regionálního operačního programu Střední Morava. I přes veškeré sliby nebyly některé výzvy příliš dobře připravené. Nejasné výklady a nadbytečné požadavky při přípravě žádostí o dotace znamenaly pro žadatele značné komplikace. Tyto nedostatky se musí napravit. Základním problémem krajské politiky však je to, že se vzdaluje běžnému občanu. Mnozí lidé na kraj chodí s obavami, nemají v něj důvěru. Domnívám se, že se to projeví i na volební účasti.

Které oblasti se chceš nejvíc věnovat?

Jako komunální politik se musím věnovat všem tématům, která přichází. Nejinak je tomu i na úrovni kraje. Prioritou je pro mne úspěšné a účelné čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Tyto finance musí směřovat k rovnoměrnému rozvoji kraje. Z konkrétních priorit pro nadcházející období je to pak zdravotnictví, sociální oblast, podpora rodiny a nastavení lepších mezilidských vztahů na krajské úrovni. Ve všech těchto oblastech je stále co zlepšovat.

V čem jsi jiný než politici jiných stran, nebo čím se chceš vymezit?

Jsem zastánce křesťanské politiky založené na sociálně tržním hospodářství. Znamená to, že pokud chceme být sociální, musíme si na to nejdříve vydělat. Sociální systém nesmí být zneužíván. Samozřejmě, že je možné rozdávat i na dluh. V určitých momentech z důvodu sociálního smíru je to uskutečnitelné, ale dluh nesmí přerůst přes rozumnou mez. Známe to ze svých rodin, z obcí, z firem, ze státního rozpočtu. Pokud se kterákoliv z těchto skupin předluží, náprava je pak velmi složitá. Rozumní a slušní lidé vědí, kde je tato hranice.

Co pro tebe znamená tým?

Základ úspěchu. A dobrý tým pak může znamenat úspěch. Ale musí být sestaven z odborníků a lidí, kteří rozumí dané problematice a situaci. Každý z nás to jistě známe ze svých zkušeností. Týmová práce je nezbytná i pro budoucí rozvoj našeho Zlínského kraje. Přeji si, aby takový tým vzešel i z nadcházejících voleb.

S kterými zajímavými lidmi ses v poslední době potkal?

Při mé práci se setkávám s mnoha zajímavými osobnostmi a jejich osudy. A kdo to byl v poslední době? Například s arcibiskup Jan Graubner, nebo ministři Jiří Čunek a Cyril Svoboda. Nedávno jsem měl možnost hovořit i s Vladimírem Daťkou, exprimátorem magistrátního města. Rád vzpomínám na období, kdy byl prvním mužem města Zlína.

Na čem právě teď pracuješ?

Snažím se být platným členem týmu, který se podílí na rozvoji města. Řešíme odkanalizování místních částí, rekonstrukci knihovny, kulturního domu, muzea, cyklostezky, bezpečné město,vědeckotechnický park, rozvoj našeho mikroregionu aj. Naší snahou je připravovat takové projekty, které se dají realizovat z finančních zdrojů Evropské unie.

Jako starosta města jsem byl ale i u počátku revitalizace Průmyslové zóny Slavičín, bývalých Vlárských strojíren. Dnes v pozici místostarosty na tomto záměru pracuji dál. Město Slavičín má velký zájem oživit tento bývalý vojenský prostor a zajistit tak zaměstnanost pro své obyvatele. Bývalé Vlárské strojírny vznikly v roce 1937. Továrna patřila k nejvýznamnějším v kraji a postupně zde našlo zaměstnání cca 2500 obyvatel. Jednalo se o výrobu vojenského charakteru. Na ploše cca 340 ha se nachází mnoho objektů, které vznikly v letech 1937 – 1980. Připravují se i pozemky pro výstavbu nových objektů.

Po neúspěšné privatizaci a následném konkurzu se z areálu stal brownfield. Změna k lepšímu nastala v roce 2004, kdy do uzavřeného areálu začali vstupovat menší a střední podnikatelé. V roce 2003 se novým majitelem areálu stala svitavská společnost INTEC, s.r.o. Její spolupráce s radnicemi v okolí někdejších strojíren vyústila o rok později v založení společné firmy Regionální centrum kooperace, a.s., která vlastní kompletní páteřní infrastrukturu a stará se o rozvoj celé průmyslové zóny. Spolupráce se vyplatila, dnes již v areálu sídlí asi 30 firem, které zaměstnávají přibližně 300 pracovníků. Podle zájmu investorů, který nyní evidujeme, by zde mohlo do konce letošního roku pracovat až 500 lidí. Byla zajištěna funkčnost a dostupnost všech sítí v ploše celého areálu. Od roku 2004 jsme do regenerací a budování sítí vložili včetně dotací přes 22 milionů korun. V areálu byly zrekonstruovány cesty, páteřní rozvod plynu, opravena takřka celá síť veřejného osvětlení a uzpůsobeny rozvody elektrické energie novým potřebám. Nyní ještě musíme vyřešit poslední problémy v zásobování vodou, což představuje investici asi čtyři až pět milionů korun. Nezbytná je také modernizace a úprava čističky odpadních vod, která je vzhledem k novým podmínkám předimenzovaná.

Chceme realizovat i další investice. Naší snahou je oslovovat nové investory a v maximální míře využít dotací za zdrojů Evropské unie. Hlavním úkolem, na kterém nyní intenzivně pracujeme, je vybudování centra sdílených služeb. V areálu neexistuje spolehlivá komunikační síť, navíc není možná fyzická ochrana majetku. Areál bude střežit elektronika, spolu s připojením firem na pult centrální ochrany se tak dojezdová doba bezpečnostní služby sníží na několik málo minut. Jde o modulární systém, náklady na jeho vybudování dosáhnou do výše až 25 milionů korun.

Atraktivitu průmyslového areálu chceme v budoucnu zvýšit i o nabídku ubytování. Přímo u vjezdu do zóny stojí nevyužitá rozlehlá administrativní budova. Investoři nemají o kancelářské prostory v budově zájem. Proto uvažujeme o využití budovy pro ubytovací účely. Pro některé objekty či jiné stavby již ale alternativní využití nelze nalézt, na řadu tak přichází nákladná likvidace. Nyní již z areálu zmizela dlouhodobě nevyužívaná železniční vlečka, stejný osud stihne i bývalou kotelnu na tuhá paliva. O likvidaci komína se ale neuvažuje – kromě jiného se má stát symbolem obnovené průmyslové výroby v rozlehlém areálu někdejších Vlárských strojíren.

O dalších mých aktivitách na úrovni města, mikroregionu a místní akční skupiny, Sdružení měst a obcí Východní Moravy a Zlínského kraje jsou informace na osobních stránkách pavel.studenik@pavelstudenik.

Jsi patriot, vlastenec?

Ano, jsem patriot. Na Slavičín nedám dopustit, jsem hrdý na místo, kde žiji. A jestli jsem vlastenec? Snad ano. Ale to se pozná, když má člověk pro svou vlast něco důležitého udělat a nebere v potaz své osobní zájmy. A tak vážná věc mě zatím nepotkala. Snad jen v období po sametové revoluci, kterou jsem prožíval naplno, jsem mohl pro své okolí něco prospěšného udělat. Tehdy revoluce proběhla v klidu, což ale nikdo z nás nemohl předvídat. To však nepovažuji za vlastenectví. Vlastenectví pro mne znamená mnohem víc, třeba hrdinské činy prostých vojáků, kteří v době války položili životy za svobodu své vlasti.

Kdy jsi naposledy oblékl kroj?

Ještě nikdy, ale moje manželka má dnes již jen část bohatě zdobeného dětského kroje, do kterého ji babička strojila, když byla malá. Bylo to u její babičky v Bánově. Já jsem neměl to štěstí být vychován v místech s folklórní tradicí jako ona. Rádi si však spolu zajdeme poslechnout melodické lidové písně v podání folklórních souborů, kdekoli se v blízkém okolí podobná akce koná. Ve Slavičíně jsem byl jako starosta města u zrodu cimbálové muziky Slavičan. Jsem jejich „kmotr“.

Co chceš sdělit, na co jsem se nezeptal?

Asi toto: Kam se ubírá naše krajská politika?

Myslím si, že i přes všechny potíže, které ji doprovází, jde kraj správným směrem. Po roce 1989 se muselo hodně vykonat, abychom mohli konstatovat, že naše mnohá města a obce nejen vypadají hezky, ale ve většině případů jsou jejich obyvatelé spokojeni a chtějí v nich žít a pracovat. Kraje si vlastně už zanedlouho připomenou 8 let své existence. Věřím, že za pár let budeme moci prohlásit, že jsme hrdi na svůj kraj, který si dokázal získat i naši budoucí generaci a je pro ni perspektivní lokalitou . To přeji také nám všem.

Pavel Studeník